1. kapitolka

3. února 2007 v 23:56 | ellion |  Když temnota zvítězí
Po pokoji se ozýval křik právě narozeného dítěte. Na posteli ležela žena s malým dítětem v náručí a vedle ní stál usmívající se muž.
"Je překrásná. Jak se bude jmenovat?"zeptal se muž.
"To je. Co třeba Marion, nebo Kathrin."odpověděla žena.
"A co Angelia?"
"To zní krásně. Spi má malá Angelio Marion Waterfallová."políbila dcerku na čelo, dala jí do postýlky a také usla.
*** O PĚT LET POZDĚJI ***
"Mamí! Mamí!"křičela pětiletá holčička a pobíhala po domě hledajíc mámu.
"Copak zlato?"zeptal se jí táta.
"Hledám maminku, kde je?"
"V kuchyni pročpak?"
"Mám pro ni dárešek."
"A jaký?"
Angelia mu ukázala krásnou rudou růži. Bylo to poupě, ale bylo dokonalé, bez jediné chyby, což je výjimečné. Právě tato růže změní životy celé rodiny. Bude to tato růže, co bude doprovázet celou rodinu až k bráně smrti. Rudé, dokonalé a nevinné poupě, které Angelia přinesla, sebou nese zoufalství, bolest a smrt. Tento den se změní životy všech. Rodina bude poznamenána.
"Dobře, tak jí ji půjdeme dát, ano? Pojď potichoučku, ať maminku překvapíme."řekl s mírným úsměvem.
Chytl ji za ručičku a pomalu šli ke kuchyni. Marion stála u kuchyňské linky a vařila oběd. U stolu sedělo šest lidí, kteří přišli oslavit Angeliiny narozeniny. Dvě babičky, děda, kmotr a strýc s tetou.
"Báááf!"vykřikli jako na povel otec i dcera.
Všichni se lekli a Angelia s Thomasem dostali záchvat smíchu. Z pohledu na ty dva začali cukat koutky i ostatním. Angelia chtěla jít dát mamince růži, ale najednou začala růže zářit a pálit. Angelia jí rychle pustila na zem. Poté se jí zatmělo před očima a omdlela. Thomas jí rychle vzal do náruče a odnesl do pokoje. Za ním běžela jeho žena.
Nikdo nevěděl, proč omdlela. Probudila se asi po půl hodině. Hned se začala vyptávat, ale nikdo neznal odpověď. Angelii bylo už lépe, tak šli oslavovat její narozeniny. (pzn. autora: narozeniny má 16.ledna)
Angelia s radostí rozbalovala všechny dárky, dostala jich hodně a byly krásné. Byli už po obědě a ona si chtěla jít zabruslit. Naučil ji to otec, když jí byli tři. Nikdo neměl nic proti. Vydali se tedy před sídlo (bylo velké =D), kde měli velké jezero, které bylo v tuto dobu zamrzlé. Důchodci zůstali u jezera a jen pozorovali ostatní jak bruslí.
*************
Rudá růže v kuchyni stále byla a znovu začala zářit, ale tentokrát více.
*************
Kolem jezera se začali objevovat lidé v černých kápích a hůlkami v ruce. Nikdo z rodiny u sebe hůlku neměl, protože je nenapadlo, že se něco může stát. Thomas popadl malou, vyděšenou Angeliu a rychle a nenápadně ji skryl do skrýše ve stromě, zatímco osoby mučili důchodce. Bylo to hrozné, osoby celou rodinu (až na Angeliu, která je ve stromě) surově umučily. Všude byla krev. Po pozemcích se ozýval, křik a pláč. Ve vzduchu byla cítit bezmoc a zoufalství. Rodina by se bránila, ale neměli čím. Proti přesile bez hůlek nic nezmohli. Po nějaké té době zůstalo na pozemcích ticho. Osoby tam stále byli a prohledávali pozemky a hledali holčičku. Když nic nenašli, tak se zase přemístili pryč.
Angelia ještě asi půl hodiny po tom co se osoby přemístili pryč, zůstala ve skrýši a vyděšeně koukala do tmy před sebou. Po již zmiňované půl hodině opatrně vylezla a rozhlížela se kolem sebe. Byla tam spousta krve a několik znetvořených těl. Angelia vyděšeně padla na zem a začala zoufale plakat. Byla už noc, když se konečně zvedla a pomalu se vydala do sídla. Po tváři jí stále stékaly slzy.
Došla do svého pokojíčku a lehla si na postel a znovu se rozplakala. Plakala dokud neusla vyčerpáním.
************
Druhý den časně ráno se na pozemky přemístilo asi patnáct lidí. Okamžitě začali prozkoumávat okolí. Našli mrtvou celou rodinu. Jen nenašli holčičku. V čele těchto patnácti lidí stál starý muž, který vzbuzoval respekt, měl dlouhé bílé vousy a půlměsíčkové brýle (Albus Brumbál).
"Musíme najít tu holčičku, aby se jí nic nestalo. Lili, Jamesi, Siriusi, Remusi, Severusi pojďte se mnou. Zbytek odnese těla. Zaslouží si pořádný pohřeb. Byli to dobří a čestní lidé. Taky kdysy patřili do řádu, ale když Marion otěhotněla, skryli se, aby se jejich dítěti nic nestalo. Musíme se o tu holčičku postarat."pronesl smutně Brumbál.
Všichni uposlechli. A vydali se udělat, co jim řekl. Brumbál s ostatními zatím prohledávali pozemky, až se dostali do sídla. Prohledali celý dům. Dostali se až do kuchyně, kde na zemi seděla holčička.
************
Angelia se probudila brzo. Vyhlédla z okna a zahlédla tam několik postav, jak stojí u jezera. Bála se, že jsou to ti, co zabili její rodiče a vrátili se zabít ji. Tak si vzala svůj malý batůžek na výlety a naskládala do něj svoje nejoblíbenější hračky a šla do kuchyně, aby se nasnídala, než uteče. Vešla tam a na zemi zahlédla rudé poupě růže, které včera chtěla dát mamince. Vzala růži do dlaní, sedla si na zem, odložila batůžek a znovu se rozplakala. Když se najednou otevřeli dveře a vešlo pár lidí z těch, co viděla u jezera. Přikrčila se a vyděšeně se na ně podívala. Oni jak viděli, že se jich holčička bojí, něco začali posunkama domlouvat. Lili popošla o krok blíž k holčičce a jemně na ni promluvila
"Neboj se, mi ti neublížíme ano? Jakpak se jmenuješ?"
"Angelia."špitla vyděšeně holčička.
"Angelie, půjdeš teď s námi? Odvedeme tě do bezpečí ano?"
Angelia jen kývla a chytla se Lili za ruku (jak Lili mluvila, tak došla až k Angelii). Ostatní jen uznale kývli, jak to umí s dětmi.
Celé jsem to předělávala, takže mi to trvalo. Je to blbost já vím, ale to neřešte =DD. Pište komentíky ;-). zítra nebo v pondělí by měla přibýt kapitolka do Konce do NZJS, možná když se mi bude chtít tak i někam jinak, ale to nevím =DD.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evula Evula | 19. března 2007 v 15:17 | Reagovat

dobrý!!! Pokračuj...

2 Ifulda Ifulda | E-mail | Web | 6. srpna 2007 v 9:44 | Reagovat

Super, honem další!!!

3 Enervate Enervate | E-mail | Web | 26. září 2007 v 18:43 | Reagovat

pěkný, ale smutný... chudak Ange. jinak fakt super, zajimavy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama